Brněnský hokejový sen

| Nezařazené

Město Brno si možná splní jeden z velkých hokejových snů, hostitelství hokejového mistrovství světa. Byla by to skvělá zpráva, nebýt jedné zásadní výhrady.

 

Nový stadion měl nejdřív stát za Lužánkami, dnes už na brněnském výstavišti – ale pořád je stejným zklamáním pro architektonickou komunitu. Současné rozčarování odstartovali 27. ledna 2020 brněnský magistrát tiskovou zprávou a příspěvkem na facebookovém profilu paní primátorky Vaňkové. Tam jsme mohli vidět realistické vizualizace podoby nového hokejového stadionu z rukou brněnských architektonických kanceláří Arch. Design s.r.o. a A PLUS a. s..

Studie haly, za bezmála 1,4 miliardy korun (cena projekce nikde není uveřejněna) bez veřejné architektonické soutěže, byla těmto kontroverzním kancelářím (vzpomeňme si například na kauzu brněnského Auaparku) svěřena výběrovým řízením firmou Veletrhy Brno a.s. Tuto firmu stoprocentně vlastní jediný akcionář, město Brno. V její dozorčí radě sedí představitelé současné brněnské koalice včetně paní primátorky.

Proč město Brno nevypsalo legitimní veřejnou anonymní architektonickou soutěž a místo toho vybralo toto sdružení firem pomocí výběrového řízení, které lze jen stěží nalézt? Odpovědí primátorky i Kanceláře architekta města Brna je, že byli tito uchazeči vybrání v rámci výběrového řízení vedeného z úrovně společnosti Veletrhy Brno. V registru smluv se nachází pouze smlouva mezi Veletrhy Brno, a.s. a Arch. Designem z 19. 12. 2019, která je ovšem až na další fázi projektové dokumentace, tj. na vydání společného povolení na akci „Multifunkční haly“. V daném registru smluv se smlouva na vyhotovení prezentované studie nevyskytuje nebo není dohledatelná. Jak je patrné, jediným měřítkem v kvalitě výběru zde byla nejnižší cena. Což je to nejhorší, co může stavby podobného významu potkat.

Je zarážející, že v roce 2020 se ve střední Evropě setkáváme s takto netransparentními praktikami. Současná magistrátní koalice plánuje investovat nemalé finanční prostředky z městského rozpočtu do zásadních městotvorných staveb, ale s úplnou rezignací na výslednou kvalitu.

 

Proč by na stavby tohoto významu měla být architektonická soutěž? Je to nejlepší možná metoda, jakou mohou místní samosprávy, stát nebo i soukromí investoři zvolit. Není nejrychlejší a ze začátku má i větší náklady, ale výsledek je nesrovnatelný. V konečném důsledku mohou snížit celkovou cenu stavby i provozu. Návrhy neposuzuje pouze politická reprezentace, naopak je komise doplněna nadpoloviční většinou zkušených nezávislých architektů a odborníků. Ti nevybírají na základě nejnižší ceny za projekci, ale podle kvality projektu po více stránkách. Tuto variantu volí samospráva, která to, co vyváří na další desítky let, myslí vážně – a nejde jí pouze o to, aby ve svém volebním období představila co nejvíce projektů diskutabilní kvality.

Pokud by u stavby stadionu taková soutěž proběhla, určitě bychom se nedívali na vizualizace projektu připomínající českou architekturu 90. let minulého století. S největší pravděpodobností bychom viděli mnoho kvalitních návrhů od špičkových tuzemských i zahraničních ateliérů. Stavba za 1,4 miliardy korun totiž i v rámci střední Evropy má svou váhu a přiláká spoustu zahraničních architektů a ateliérů. To sice nejsou staré známé tváře, ale naopak mohou přinést svěží pohled na současná architektonická témata, formy i materiálová řešení.

 

Je zarážející, že hokejovou halou to nekončí. Neméně kontroverzní projekt na nový velodrom je v brněnském Komárově, který má již zpracovanou dokumentaci pro územní rozhodnutí.

Cyklistický ovál za bezmála 900 milionů korun bez DPH je prezentován již jako rozpracovaný s tím, že bude pokračovat další fáze projekce. Na to jsou využity líbivé vizualizace znovu tak architektonicky podobného výrazu „staré školy“. Opět a znovu v hlavní roli vystupuje firma Arch.Design. Z dané tiskové zprávy se dozvídáme, že za projektovou dokumentaci město Brno zaplatí pouhých 5,27 milionu což není ani zdaleka na úrovni honorářového řádu komory architektů. To podporuje degradaci samotného povolání architekta a vytváří zhoubné prostředí pro ostatní architekty.

A jako u hokejového stadionu, ani tady nebyla vypsána architektonická soutěž. To znamená, že jediným měřítkem výběru zpracovatele nebyla kvalita stavby ale pouze nejnižší cena projekce. Město Brno nejspíš očekává mistrovství světa v dráhové cyklistice, jinak je nevysvětlitelné, proč i v tomto případě nezvolilo cestu architektonické soutěže. Je smutné, že u obou staveb se nejedná o nic dočasného, ale naopak o budovy, které ve městě přetrvají generace. Současné vedení města Brna zvolilo cestu kvantity nad kvalitou. Prvoplánové ušetření počátečních nákladů se však vrátí městu jako bumerang v podobě předražených provozních nákladů či předražených detailů.

 

V neposlední řadě je zarážející i samotná architektura zmíněných staveb. Arch. Design a A PLUS již nejméně 20 let nepatří mezi představitele nejkvalitnější české architektury. To je jasné každému, kdo navštíví jejich webové stránky, a vnímá architekturu nejen v kontextu města Brna nebo jeho předměstí či obchodních domů rozesetých okolo měst.

Architektonický výraz hokejové haly připomíná spíše administrativní budovu nebo nákupní centrum z 90. let minulého století a počátku let nultých. Období nekontrolovaného růstu všemožných nákupních center na předměstích všech větších měst či předražených státních zakázek. Celoprosklené fasády odpovídají přesně tomuto období přebujelého optimismu a minimálního ohledu na životní prostředí či lidskou sílu potřebnou pro neustálou péči o takovou stavbu.

V době globální krize je tento skleněný ovál pomníkem této generace architektů. Ta opanovala scénu architektury na bezmála 30 let a stojí za budovami, které rychle stárnou a jejich provoz nás stojí tolik potřebnou energii z neobnovitelných zdrojů.

V situaci, kdy město nedokáže ani u takto významných staveb zvolit správné řešení, jakým je transparentní architektonická soutěž, můžeme jen odhadovat, jaké další projekty se časem objeví a které známé architekty vytáhne z klobouku. Město by mělo nejspíše lépe využívat možností Kanceláře architekta města Brna jakožto poradního orgánu. Tato instituce v Brně funguje už více než tři roky a má za sebou některé povedené soutěže.

Pro mladé architekty, kterým tento stav věcí není jedno, nezbývá než čekat na tolik potřebnou generační změnu. Změnu, ke které zanedlouho dojde a ve kterou tolik věří. Doufám, že nepřinese jenom automatické zapojení odborné i široké veřejnosti do důležitých otázek o formování města, šetrnější přístup k prostředí, ve kterém žijeme a budujeme, ale také že se vypořádá s výzvami, které nám ještě doznívající megalomanský optimismus přinese.

 

Přeji si, aby druhá dekáda 21. století byla naopak v brněnské ale i české architektuře zaměřena například více na dostupné bydlení pro všechny bez rozdílu, na řešení problémů s neustálým nárůstem přehřívání měst během letních měsíců vinou globálního oteplování nebo –  a to zejména, aby město Brno konečně dokázalo představit silnou vizi svého rozvoje, kterou nebudou naplňovat loutky soukromých developerů.

David Helešic

Requiem pro pobytové sociální služby?
Ohrožení nejsou jen senioři

Napsat komentář